Poštovné zdarma k objednávkám nad 1500 Kč! Doba doručení se může prodloužit. Kamenné prodejny jsou již otevřené. | Více informací

TÉMA

Jak si společnost stojí v otázce homofobie? #IDAHOBIT

17. května 1990 došlo k vyškrtnutí homosexuality z Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace. Proto bylo toto datum později zvoleno pro Mezinárodní den proti homofobii. (Dnes již používá zkratku IDAHOBIT – The International Day Against Homophobia, Transphobia and Biphobia).

Jak si po 30 letech od onoho důležitého momentu naše společnost stojí v otázce homofobie? Výzkum* Veřejného ochránce práv, vzniklý ve spolupráci s Prague Pride a spolkem Queer Geography z roku 2019 na takové otázky hledá odpovědi. Výstupy tohoto výzkumu s názvem „Být LGBT+ v Česku: Zkušenosti LGBT+ lidí s předsudky, diskriminací, obtěžováním a násilím z nenávisti“ ukazují, že je o tomto tématu stále potřeba hovořit.

Jak lépe tento problém veřejnosti přiblížit, než prostřednictvím osobních zpovědí? Děkujeme panu RNDr. Michal Pitoňákovi, Ph.D ze spolku Queer Geography, že nám umožnil zprostředkovat vám anonymní příběhy respondentů o zkušenostech s homofobií.

„Byl jsem na dvou základních školách a ani na jedné se mi nelíbilo. Všichni mě nesnášeli, včetně některých učitelů. Prožil jsem toho moc. Škrcení, bití, internetové ztrapňování, veřejný výsměch.“
Muž, bisexuální, 13–18 let

„Na nádraží mě bezdůvodně slovně napadla starší paní. Podotýkám, že jsme se s partnerkou pouze objaly, ale paní na nás začala okamžitě křičet, že jsme hříčky přírody, měly bychom být zavřené doma a stydět se za to, že žijeme.“
Žena, lesba, 19 až 25 let

„Byli jsme s partnerem nahlas jedním klukem na bicyklu označeni za ‚nechutné buzeranty‘ a že ‚fuj‘. Přitom jsme se jen spolu drželi za ruce a šli po ulici.“
Muž, gay 19–25 let

„Jinak jsme s mou nynější přítelkyní obtěžovány muži v podstatě pokaždé, když někam jdeme. Jsme obě dívčí typy a nestydíme se držet se za ruce či si dát pusu a to vyvolává velké množství nechtěně pozornosti. Od zhnusených pohledů ze strany babiček, neustálého vměšování se mužů do naší konverzace a narušování osobního prostoru až k pokřikování typu hele lesby, nechcete společnost nebo ty bych vobě píchal.“
Žena, bisexuální, 19-25 let

„Můj učitel mi řekl, že homosexualita je nemoc, načež jsem se ho zeptala, když je to teda nemoc, jak bych to měla léčit. Odpověděl, že se to nedá léčit, jedině zastřelením.“
Žena, bisexuální, 13–18 let

„Když jeden z učitelů na střední škole zjistil (viděl mé vysvědčení, kde bylo mé jméno napsáno v ženském rodě), že nejsem biologicky muž, přišel do hodiny a celé třídě to oznámil. Jestli prý tušili, že mají ve třídě takovou prolhanou holku. Neustále mi opakoval, ať se všem omluvím. Že nejsem žádný kluk, ale holka, a že se tak ke mně bude chovat. Přepnul do ženského rodu a začal mě urážet, jak jsem ostudou společnosti, jak ji kazím, jaký jsem odpad. Že prý přeci nemocný člověk potřebuje léčbu, tak ať nám nějakou poskytnou a nenechají nás se množit. Byla toho spousta. Učitel nám byl změněn, nic jiného se mu nestalo.“
Gay, transgender/transsex osoba, 19 až 25 let

Máte podobné zážitky? Podělte se o ně…  #IDAHOBIT

Jak podle vás s homofobií bojovat? Řekněte nám svůj názor... #IDAHOBIT 

Podívejte se na celý výzkum zde.

 

*Kancelář veřejného ochránce práv. Být LGBT+ v Česku Zkušenosti LGBT+ lidí s předsudky, diskriminací, obtěžováním a násilím z nenávisti. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2019, s. 66. Dostupné z: https://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum... [cit. 13. 5. 2019].

Foto: Sam Manns, Unsplash

Komentáře (0)
0 Komentáře