TÉMA

Musíme regenerovat

Co přesně je regenerace? Vedoucí oddělení nákupu surovin Simon Constantine se vrací ke kořenům ocenění za regeneraci Lush Spring Prize, které se uděluje každé dva roky, a vypráví příběh o tom, jak udržitelnost přerostla v něco mnohem většího

Začalo to otázkou. Co když udržitelnost prostě nestačí?

Byla to otázka, kterou jsem sám sobě položil po návratu do Velké Británie z indonéské Sumatry. Na vlastní oči jsem tam viděl důsledky produkce palmového oleje. Důsledky pěstování nepůvodní rostliny, ze které lze získat obrovské množství rostlinného oleje, používaného ve všem od pečiva až po pohonné hmoty – důsledky pěstování zázračného stromu. Ano, je zázračný. Až na to, že jeho výsadba vyžaduje likvidaci cenných původních deštných pralesů.

V Singapuru jsem se zúčastnil konference pořádané organizací Kulatý stůl pro udržitelnou výrobu palmového oleje (Round Table on Sustainable Palm Oil, RSPO). Jde o skupinu společností a neziskových organizací, které jednají o tom, jak zajistit udržitelnost výroby palmového oleje. Byl jsem naprosto rozčarován.

Na vlastní oči jsem viděl vliv pěstování olejných palem na krajinu, obrovské množství půdy, na kterých kdysi stávaly deštné pralesy. Vše se vykácelo, spálilo a pak nahradilo úhlednými řadami palmových plantáží bez života. Doslova mě z toho všeho mrazilo. Pryč jsou vzácní ptáci, jako je například zoborožec, kteří kdysi volali z korun stromů. Pryč jsou biologicky nerozmanitější druhy stromů na zemi; už pod nimi nehledají zdroje obživy divocí nosorožci a sloni. Pryč jsou orangutani, kteří se kdysi houpali ve větvích. Na místě původních pralesů je dokonale „udržitelná“ plantáž poskytující jediný produkt – palmový olej.

Bylo mi jasné, že pokud by tohle všechno mělo být skutečně bráno jako „udržitelné“, pak všechno ztratíme. A semínko v mé mysli bylo zaseto.

Samozřejmě, že pro určení odpovědi je snadné vzít jedno odvětví, jednu zemi a jedno privilegované hledisko. Téměř hned jsem slyšel námitky: „Ale vy jste ze Spojeného království, tam také kácíte lesy pro výdělek a teď nám chcete bránit, abychom dělali to samé,“ nebo „Pracujete pro firmu, tak víte, že to není tak jednoduché. Musíme vydělávat peníze.“

Podobné komentáře mé otázky na chvíli umlčely. Kdo jsem, abych odsuzoval jednání a způsob obživy někoho jiného? Neboli jak táta (Mark Constantine, spoluzakladatel společnosti Lush) vždycky říká: „Nikdy nerozbíjejte druhým jejich misku na rýži.“ Místo toho jsem trávil čas tím, že jsem se snažil všemu lépe porozumět a dozvědět se toho postupně co nejvíce.

Nedokážu říct, která věc mě naučila nejvíce. Jestli setkání s lidmi, kteří se v severní Ghaně nebo v jižním Maroku kvůli klimatickým změnám potýkají s rozšiřováním Sahary, nebo když jsem viděl ilegální těžbu dřeva v peruánské Amazonii, nebo slyšel o dopadu kolonizace na domorodé obyvatele Austrálie a Kanady. Ve výčtu bych mohl pokračovat.

Pak jsem poznal nového přítele, Paula Melletta, který konverzaci posunul dál. Do našeho podniku přišel díky kombinaci nadšení a lásky a poznal zde svou nastávající ženou Ruth. S pár jizvami z bitev čerstvě opustil tábor ekologických bojovníků. Patřil kdysi k aktivistům z hnutí Greenpeace, kteří na protest šplhali na komíny uhelných elektráren.

Na vrcholu své aktivistické kariéry se Paul dokonce objevil na titulních stránkách novin, kde je na fotografii zachycen, jak mává vlajkou na budově Parlamentu. Měl přirozené charisma (jak si jistě dokážete představit) a energie měl jako nikdo jiný.

Jedna věc byla Paulovi zcela jasná: že aktivismus nikdy nezmění svět bez jednoho klíčového faktoru. Citoval Buckminstera Fullera: „Aby se nějaký systém stal zastaralým, musíte vybudovat nový, který jej nahradí.“

A když skončil s přímými akcemi, tak místo aby bojoval s problémy, brodil se po kolena ve vymýšlení nových řešení.

Paulovou cestou budoucnosti byla permakultura, hnutí, které vzniklo v 70. letech, kdy svět začal získávat povědomí o ekologii. Pár drsných Australanů se spojilo, aby dali dohromady své vědomosti se znalostmi o přírodě, moderní vědou a zemědělstvím a vytvořili něco, co nazývali „permanent-agriculture“ (v překladu: trvalé zemědělství).

Permakultura byla mnohokrát znovu objevována, ovšem v jejím jádru byl vždy pevný manuál, který radí, jak sílu přírody a přírodní vzorce proměnit ve svou výhodu a přitom mnohem rozumněji využívat zdrojů Země. V podstatě to bylo setkání starého světa s novým. Vše, co bylo zapotřebí, bylo jen pečlivě pozorovat a na základě pozorování navrhnout svět pro budoucnost. Takhle mi to Paul podal a já jsem brzy zjistil, že jsem spolu s ním na cestě objevování – často mě označoval za svého zmocněnce.

Dali jsme dohromady nějaké malé peníze, abychom mohli najít a financovat ty, kteří doufají, že vytvoří svět, který bude žít po boku přírody a nikoli jen z ní. Byla to idealistická představa a první roky, když jsme založili fond udržitelnosti Lush – SLush (Sustainable Lush), byly opravdu vzrušující. Znovu jsme však spadli do pasti používání pojmu „udržitelnost“, když ve skutečnosti jsme byli svědky oprav, restaurování a regenerace ekologických a sociálních systémů, s nimiž byla spojena větší prosperita pro všechny. Satish Kumar, ekolog a redaktor časopisu Resurgence, to uvedl velmi elegantně: podle něho se harmonicky prolínají „Půda, duše a společnost“, které spolu utváří budoucnost, jež je skutečně vyvážená.

Jak jsme s Paulem pokračovali na naší cestě SLush, přesvědčil jsem se na vlastní kůži, že pomocí správného využívání půdy a s pečlivou výsadbou původních stromů (které stabilizují břehy a zpomalují propouštění vody z půdy do řek a tedy její odvodňování) lze bojovat se suchem. Viděl jsem také, že při způsobech pěstování, které respektují přírodu, budete mít prospěch ze stejných věcí jako les – z rovnoměrnějších teplot a srážek, které jsou základními stavebními kameny schopnosti půdy poskytovat výživu a biologické rozmanitosti.

Viděl jsem lesy, které poskytují potravu a dokážou nabídnout více výživy než solitérní plodina, která se peče v horkém slunci. Samozřejmě, že jsou to experimenty a ne všechno, v co jsme s Paulem doufali, se ve skutečnosti stalo, ale bylo to a stále je to naší životní silou – vdechnutí inspirace, která nás přivedla za hranice udržitelnosti, proudila skrz úsilí nás samotných i ostatních, a dostala nás blíž k našemu hlavnímu cíli, kterým je stát se obchodní společností, která dělá svět skutečně lepším.

Někteří z vás už samozřejmě vědí, že Paulova cesta skončila předčasně, když v Ghaně onemocněl malárií – experimentoval se zemními pracemi a výstavbou přehrady – a o pět měsíců později bohužel v Brazílii zemřel na komplikace spojené s nemocí. Jeho zkušenosti ovšem nebyly zbytečné. A přestože byl velký idealista, mnohé z toho, co řekl, se naplnilo a bude se naplňovat i nadále.

Lidská společnost, která by nežádala úplného zničení světa kolem sebe v zájmu vlastních potřeb, je problematikou 21. století. Projekty, které jsme viděli, poskytují hospodářský příjem, živobytí a trvalý přínos jak lidem, tak ekosystému, ve kterém žijí.

Gregory Landua z týmu konzultantů v oblasti permakultury Terra Genesis International, se kterým jsme se s Paulem setkali v San Franciscu, nám řekl, že termín, který se pro tento přístup začíná používat, zní „regenerace“. Zdálo se, že tento koncept dokonale zapadá do mezery, kterou jsme cítili, když jsme si kladli otázku: „Je udržitelnost dostačující?“ Začali jsme tento termín používat k šíření myšlenky směrem k lidem, které pojem permakultura buď odrazoval, nebo mátl.

Od té chvíle jsme se začali zabývat tím, jak bychom se mohli posunout od podpory hrstky lidí, s nimiž jsme se setkali, až k tomu, že bychom tuto myšlenku zapracovali do celé naší obchodní struktury. Že bychom umožnili, aby z našeho kmene vyrašily silné větve jako prsty, které vždy dokážou ukázat směrem k regeneraci, ať se společnost Lush ocitne kdekoli.

Samozřejmě na tom stále pracujeme. Jen v loňském roce ovšem naši zákazníci zakoupili 100 hektarů sumaterské palmové plantáže, která je dnes již zlikvidovaná. Proces obnovy lesů byl zahájen na 50 % půdy a pro dalších 50 % je v plánu nasazení systému agrolesnictví, kde lesy ovocných stromů a rostlin jednak zajistí biologicky rozmanitější způsob pěstování potravin a jednak budou fungovat jako způsob zajištění příjmů pro zemědělce, kteří se nechali obalamutit a přesvědčit, aby se přestěhovali ze sousedních měst a ostrovů a hledali bohatství a štěstí v palmovém oleji. Jsem přesvědčený, že přesně to je model, který Paul popisoval. Model, který obnoví ekosystémy a zároveň bude představovat jistotu pro lidi, pro příští generaci, pro Regeneraci.

Zdá se, že pojem „být udržitelný“, „udržet se“ naznačuje, že život bude pokračovat i navzdory nám a našim krokům. „Regenerovat“ ovšem přichází se zcela novým rámcem myšlení. Mohla by regenerace poukazovat na to, že život bude vzkvétat díky nám, když s ním budeme pevně spojeni? Máme na výběr: tlačit se dál mimo přirozené vzorce a hranice života, dokud nebudeme příliš daleko na to, abychom se mohli zachránit – tak jako astronauti unášení v hlubokém vesmíru. Nebo je tu alternativa: vrátit se zpátky na místo vymezené těmito hranicemi pomocí vyvážených, pragmatických řešení, která umožní vzkvétat všem formám života.

Je to pak problém schématu a nikoli lidské povahy. Společnost jsme vybudovali díky naší představivosti a vynalézavosti. Tato představivost však čerpala z mylných informací a nechala se omezit svými úspěchy. Dnes potřebujeme „aktualizovat systém“ – a to zásadně – abychom tyto změny umožnili. A já to chápu tak, že regenerace je velkou součástí této aktualizace.

Dokážu si představit svět, v němž vznikají průmyslová odvětví, která čistí oceány a řeky, obhospodařují lesy a umožňují nám žít spolu se světem zdravě. Cokoliv jiného nemá žádný smysl, zapomeňte na takovou politiku.

Je to utopie? Ano. Měli bychom o to i přesto usilovat? Asi ano... protože prostě, proč bychom neměli?

Ceny Lush Spring Prize, které vyhlašuje společnost Lush ve spolupráci s organizací Ethical Consumer Research Association, nabízí finanční odměnu v celkové výši 200 000 liber (cca 5,9 milionů Kč) a další podpůrné aktivity podporující projekty po celém světě zabývající se environmentální a sociální regenerací.

Ilustrace regenerace: David McMillan.

Lidská společnost, která by nežádala úplného zničení světa kolem sebe v zájmu vlastních potřeb, je problematikou 21. století.

Komentáře (0)
0 Komentáře