TÉMA

Řešení znečištění oceánů plasty je v rukách spotřebitele

Devastující dopady znečišťování našich oceánů plasty vyplouvají na povrch. Dobrou zprávou je, že organizace pracující na ochraně moří ukazují velmi zřetelně, že nástroje k řešení – a možná dokonce i k zvládnutí – problému, leží v rukách spotřebitelů a závisí rozhodnutích, která činíme.

Britská vláda, kráčející ve stopách USA, ke konci roku 2017 zakázala využívání mikroplastů v kosmetice. Ale omezení těchto maličkých plastových částeček je jen začátek nakládání s tímto problémem a nová zpráva organizace Plastic Ocean a Univerzity Brunel hovoří o tom, že opravdové řešení spočívá v přistoupení k využívání plastů pouze v rámci uzavřených recyklačních smyček – v oběhovém hospodářství.

Plastický oceán

Mládě plejtváka proplouvá vodami indického oceánu. Nad ním víří obrovská mastná „plastová polévka“ složená z mikroplastů: miniaturních částeček, které kdysi bývaly plastovými lahvemi, taškami a dalšími plastovými odpadky, které prošly fotodegradací vlivem slunečního světla. A tuhle plasty znečištěnou vodu velryba polkne – 75 000 litrů pokaždé, když otevře svou tlamu, aby nabrala plankton.

To byla jedna ze scén, se kterými se setkali britští tvůrci filmu A Plastic Ocean (Plastický oceán). Nyní se nadace, která za filmem stojí – Plastic Oceans – spojila s výzkumníky z Brunel University, za účelem vytvoření zprávy popisující vědecké podklady, které dokument podporují.

Udává, že je ročně vyrobeno téměř 300 milionů metrických tun plastu – což je číslo, které je ekvivalentní biomase složené z celé lidské populace planety. Z tohoto množství pak osm milionů metrických tun skončí v oceánech jako odpad z pevniny, což se dle vědců do roku 2025 díky narůstání populace a rozšiřování a rozvoji hospodářství obrovsky zvýší.

Existují jasné důkazy o dopadech znečištění oceánů plasty napříč celým potravním řetězcem, a podle nové zprávy přes 90 % mořských ptáků polklo plast z oceánu. Ve spodu potravního řetězce je plankton, který je možná mikroskopický, ale je důležitým zdrojem potravy pro větší mořské živočichy, jako ryby a velryby. Plankton požívá mikroplasty, a ty se pak posouvají potravním řetězcem výše, předávány od kořisti po větší a větší predátory, dokud si nevyhnutelně nenajdou cestu do lidského článku potravního řetězce.

Plastový odpad představuje často i chemickou hrozbu tím, že se z něj do životního prostředí, do kterého byl vyhozen, uvolňují znečišťující chemikálie. Podle výzkumníku z Brunel University sekundární hrozba plastu spočívá v jeho vlastnosti absorbovat chemikálie pocházející z průmyslu a zemědělství, které jsou do oceánu také vypouštěny. Tyto látky jsou vodou často odpuzovány, takže jakmile si najdou cestu do plastu, mohou skončit v mnohem koncentrovanější formě. Plastové pelety nalezené blízko japonského pobřeží obsahovaly množství toxických látek v až milionkrát vyšší koncentraci než v okolní vodě.

Jo Ruxton, producentka filmu a výkonná ředitelka organizace Plastic Oceans, říká: „Nyní, když víme, jak rychle plast přitahuje chemikálie, když se dostane, je nasnadě řešit, že by měly být klasifikovány jako nebezpečné.“

Plastové pelety využívané k výrobě dalších plastových předmětů, vzbuzují vážné obavy: „Nyní, kdy jsou recyklované plasty dražší než panenský plast, by jedna změna – tak jednoduchá jako snížení daní na recyklované plastové pelety – hrála v řešení problému ohromnou roli,“ dodává.

Film Plastic Ocean je jedním z nástrojů pro boj proti znečišťování plasty. Autoři doufají, že zvyšováním povědomí přinesou mezi spotřebitele, obchodníky a vlády změnu. Potvrzují, že dokument a zpráva budou sdíleny s co nejvíce vládami, aby pomohly změnit myšlení zákonodárců a přesvědčily je o opravdovosti a narůstání rizik, které pro oceány, životní prostředí a lidské zdraví znamená pokračující využívání jednorázových plastů.

Když se Jo Ruxton poprvé vydala za plasty v oceánu, očekávala, že uvidí „ostrovy smetí“. Ale, jak říká, realita byla mnohem horší. „To, co jsem viděla, nebylo, co jsem si představovala – něco, kolem čeho můžete plout, sesbírat to a odvézt k recyklaci. Plast je smíchaný s planktonem a jeho prostě hrozně moc. Nabírali jsme to vlečnou sítí dnem i nocí. Každá vytažená síť byla prostě napěchovaná plastem.“

Plastic pollution in Sri Lanka - David Jones

Velká tichomořská odpadková skvrna

Mezi západním pobřežím Ameriky a Japonskem se rozprostírá tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna (The Great Pacific Garbage Patch). Obří hromada vířícího mořského odpadu se skládá ze dvou mas plných plastového smetí, rozdělovaných na Západní odpadkovou skvrnu a Východní odpadkovou skvrnu. Obě jsou tvořeny odpadky, které se dostaly do centra proudových koloběhů způsobených větrem, rotací Země a rozložením souše.

Pro Plastic Oceans Foundation je recyklace až tím posledním opatřením. Pokaždé, když je plast recyklován, sníží se jeho kvalita, a po dvou nebo třech cyklech je z něj bezcenný materiál. Jo vysvětluje: „Jistě, že je to lepší než ho házet do oceánu, ale v první řadě – vůbec plasty nepoužívat je zdaleka ta nejlepší věc, kterou můžeme.“

Než se plast dostane do kontejneru na recyklovaný odpad, jsou zde další alternativy, jak ho udržet od oceánu, a tu moc mají lidé: „Business je poháněn lidmi. Nabídka je řízena poptávkou, a pokud lidé začnou požadovat odlišně věci, podnikatelé budou muset začít měnit, co a jak jim nabízí. A pokud si lidé budou vybírat firmy i podle jejich obalů, ne pouze produktu, budou se i ostatní firmy muset přizpůsobit.“

V množství je síla, ale je toho mnoho, co můžeme dělat i jako jednotlivci. Příběh, ze které Jo čerpá inspiraci, je o pětileté dívce, jejíž mise nespočívala jen v odmítání plastových brček, ale také v tom, že lokálním majitelům restaurací vysvětlovala, proč by tento výrobek na jedno použití neměli nabízet a raději přejít na bambusové nebo papírové alternativy.

„Když může malé dítě dělat něco takového, může na změně pracovat každý z nás,“ říká Jo.

City to Sea

City to Sea je britská organizace, která je rovněž na misi s cílem ukončení využívání jednorázových plastů. Kampaněmi a zvyšováním povědomí na národní úrovni podněcuje podnikatelské i environmentální bojovníky k malým směnám, které ale budou mít velký dopad.

Jednou takovou změnou bylo přesvědčení předních britských prodejců, aby přestali nabízet plastové tyčinky do uší a místo toho do konce roku 2016 přešli na papírové alternativy. Přes 150 000 lidí podepsalo petici #SwitchTheStick a slibovalo, že přestane plastové tyčinky kupovat. Zakladatelka organizace, Natalie Fee, říká: „Ukázalo to prodejcům, že existuje silná touha veřejnosti po změně.“

Zaměření na takovýto dílčí problém bude mít za výsledek, že odteď nebude ročně vyrobeno 320 tun jednorázového plastu pro britský trh. Jedná se o jednorázový plast, který by nebyl nikdy recyklován a spousta z něj mohlo skončit v moři.

Natalie dodává: „Znečištění plasty je ohromný problém, ale když změníme ve svém životě jen malé věci, jako třeba, že přestaneme používat plastové tašky, lahve na vodu nebo tyčinky do uší, jsme na správné cestě, jak se s ním vypořádávat.“

Natalii inspirovalo k činu, když viděla v televizi videozáznam mláďat albatrosa, hladovějících v hnízdě – s žaludky plnými plastu. „Nemohla jsem jen sedět a nechat tyhle věci dít se,“ říká. „Bylo to, jako kdybych viděla věci, které denně používám, v žaludcích těch tisíce mil vzdálených mláďat, a cítila jsem se hrozně. Proto jsem se rozhodla něco s tím dělat.“

Na programu City to Sea jsou teď plastové lahve a kampaň Refill („Doplnění“), zaměřená na změnu spotřebitelského chování ohledně pití vody na cestách. Mobilní aplikace Refill podporuje lidi v tom, aby si s sebou nosili znovupoužitelnou lahev a doplňovali si ji kohoutkovou vodou v participujících kavárnách, obchodech a dalších podnicích. Mapa ukazuje, kde se uživatelé aplikace mohou zastavit a doplnit si lahev.

Doposud se ve Spojeném království do aplikace zaregistrovalo přes 700 obchodníků, ale hlavní záměr je změnit chování spotřebitele. „Je to o prolomení tabu, o tom, aby se lidé v kavárně nebo restauraci nebáli požádat o něco takového zdarma a aby měli důvod s sebou nosit svou lahev na vodu.“

Ve Spojeném království jsou zařízení s licencí ze zákona povinna poskytnout na požádání kohoutkovou vodu, a přesto nedávný výzkum ukázal, že 71 % lidí by se necítilo dobře, pokud by o ni mělo požádat, aniž by si něco dalšího koupilo.“

Sociální média se staly v boji proti jednorázovým plastům mocným nástrojem, který City to Sea používá k šíření osvěty prostřednictvím videí o rozličných tématech, od nepříjemné pravdy za splachovacími vlhčenými ubrousky po menstruaci bez používání plastů.

Když přijde na přistoupení k smysluplné změně, má Natalie následující radu: „Za prvé musíte přestat kupovat produkty, které nechcete vidět v regálech obchodů. Pak se buďto spojit s dodavateli, či se zapojit do kampaně nebo ji začít.“

„Prodejci i výrobci reagují na tlak veřejnosti, ale musí být silný a musí být koordinovaný.“

Už jsme dokázali, že jedinci mohou dosáhnout změny, a také to dělají, protože, jak říká Natalie, jsou to správě spotřebitelé, kdo má v rukách tu moc přinášející změnu.

Fotografie uvedeny se svolením Davida Jonese.

Komentáře (0)
0 Komentáře