TÉMA

Stop sečení srnčat – boj pokračuje

Mnoho z nás tvrdí, že má rádo přírodu, že miluje zvířata a vůbec celou naši planetu. Co si ale pod tímto tvrzením každý z nás představuje? Obávám se, že mnozí nejdou ve své lásce dál než k obrazovkám televizních přístrojů, když zrovna běží nějaký film o přírodě. 

Protože, ruku na srdce, co vlastně my všichni děláme proto, abychom tu přírodní nádheru zachovali i pro naše děti? Každý z nás se bohužel svým dennodenním chováním nějakým způsobem podílí na ničení přírody, ale jen málokdo si to uvědomuje a snaží se změnou způsobu života minimalizovat negativní dopady na přírodu. Je dost věcí, které v našich životech změnit jdou, horší to je s nastavením systému.

Tak třeba zemědělství. Věděli jste, že zemědělci za mírné zimy ořou pole? A věděli jste, že tím pádem obrátí také všechen v půdě spící hmyz, který tak při prvních mrazech zahyne? A spolu s ním také myši a hraboši, kteří se při rychlosti dnešních strojů nestihnou zahrabat hlouběji. Věděli jste, že se v březnu vláčí louky bránami, čímž přicházejí o život čerstvě narození zajíčci a první snůšky ptáků jsou tak nenávratně zničeny? Věděli jste, že chemizace způsobila takový úbytek hmyzu, že kuřátka všech hrabavých ptáků nenalézají v hlíně dost larev, která pro ně v prvních týdnech života znamenají jedinou nutnou potravu a tudíž hynou hlady? A věděli jste, že první kosení luk připadají na konec května a června, což je čas kdy srny přivádějí na svět svá srnčí miminka? Srnčata tráví první dva týdny svého života zpravidla na lukách, schovaná v trsech trávy před možnými predátory. Na přijíždějící traktor reagují přikrčením k zemi a to znamená jejich jistou smrt. Zoufalý nářek srn, hledajících poté svá mláďata je skutečně srdcervoucí. 

Nález posekaného srnčete a pláč jeho matky srny, která celých pět dní chodila na louku své mládě hledat, byl pro mě takovým otřesem, že jsem se rozhodla s tím něco udělat. 

A nebyla jsem sama. Postupně jsme se spojili s dalšími, stejně rozhodnutými lidmi a společnými silami jsme se pustili do aktivit na ochranu zvěře před sečením. Kromě potřebného informování veřejnosti jsme začali jednat jak s politiky, tak s institucemi a organizacemi, které by mohly být nápomocné našich snahám o změnu situace. S pomocí právníků jsme sestavili petici, na kterou se během 10 měsíců do dnes sešlo přes 9 tisíc podpisů. Zákony na ochranu zvěře totiž existují, zemědělci i myslivci mají v tomto směru předepsané jasné zákonné povinnosti, problém je však v lidské lenosti a pohodlnosti, když nad dodržováním zákonů nikdo shora nebdí. 

Máme za sebou již mnohá jednání a nyní to vypadá, že se srnčatům konečně začíná blýskat na lepší časy. Rádi bychom dosáhli toho, aby vláda upravila dotační podmínky zemědělcům. Kdo nebude dodržovat zákonnou povinnost, může být na dotacích krácen. Chceme dále zajistit dotace pro zemědělce na pořízení infrasenzorů na žací lišty, které srnče schované v trávě zaznamenají a žací lištu včas nadzvednou. Myslivecké spolky by zase měly mít možnost získat dotace na drony s termovizí. A především by bylo dobré stanovit termíny prvního sečení tak, aby zvěři byla dána šance na vyvedení mláďat. Fotky posekaných srnčátek se pro nás staly smutným symbolem lidské lhostejnosti k okolnímu světu, honbě za ziskem a pohodlností něco změnit.

Věříme, že změna je možná – srnčí miminka nám za naše snahy a náš čas rozhodně stojí!

Více informací najdete na webu www.stopsecenisrncat.cz.

 

Připravila: Pavla Benettová ([email protected]

Komentáře (0)
0 Komentáře