TÉMA

Věda o tom, jak se cítit dobře: Psychologie vůní s profesorem Neilem Martinem

Esenciální oleje používají lidé po celá staletí pro jejich obrovské množství přínosů. Používají je k léčení nemocí, zmírňování bolesti a pro jejich účinky na duševní rozpoložení a náladu, ovšem zatímco fyzické přínosy jsou snadno ověřitelné, prokázání jejich psychologických účinků je poněkud složitější.

Vedoucí psychologie na Regent’s University a autor knihy The Neuropsychology of Smell and Taste, Neil Martin, vysvětluje, že ačkoli byla provedena řada testů týkajících se mozku i vlastních esenciálních olejů, zatím jen tušíme, jak a proč může vůně ovlivnit naši náladu a naše chování.

Aromaterapie je jedním ze způsobů, jakým lidé esenciální oleje od nedávných dob využívají, což obhajuje tvrzení, že působí zázračně na celou řadu problémů včetně změny nálady a celkového pohledu na život.

Otázka však zní: skutečně to dokáže? Neil vysvětluje: „Je tu spousta zmatků. Aromaterapie zahrnuje masáže, ale také hudbu a další lidi – není to striktně jen „aroma“ terapie. Nelze se dívat jen na vliv vůně na chování; jde o vůni v kombinaci s dalšími věcmi, a je možné, že hlavní účinek mají ony.“

Neil tvrdí, že aby mohly být objektivně ověřeny účinky esenciálních olejů, muselo by být každé aroma odděleno a ověřováno samostatně, aby se zjistilo, zda vyvolává účinky, jež jsou mu přičítány.

Aby tuto teorii prokázal, provedl test s využitím citronové silice. Chtěl tak zjistit, jak účinná je při zmírňování naší reakce na bolest. Jeho testy ukázaly, že citrón u lidí ve skutečnosti zvýšil vnímání bolesti, kterou cítili – na rozdíl od toho, co mnozí aromaterapeuti tvrdí. Neil nicméně poukazuje na to, že to neprokazuje, že esenciální oleje nemohou zmírňovat bolest, ale že citronová silice to nedokáže samotná. Možná když čicháme nebo používáme esenciální oleje, je toho ve hře více, než jen chemické reakce našich těl. Naše mozky a psychologie toho musí zodpovědět spoustu, pokud jde o naše reakce na vůně.

 

PSYCHOLOGIE VŮNĚ

Čich je víc než jakékoli jiné smysly spojován s našimi vzpomínkami a emocemi. Jediný závan vůně vás může přenést na jiné místo, do jiné doby nebo dokonce navodit jinou náladu – ale proč tomu tak je?

Jeden názorový proud tvrdí, že důvod, proč považujeme esenciální oleje, jako je silice z levandule, za uklidňující, je důsledkem kulturní adaptace. Zní to zvláštně, ale znamená to, že jsme kulturně dospěli k tomu, že spojujeme levanduli s uvolněním, protože možná když jsme byli malí, voněli naši rodiče polštáře levandulí, aby se nám lépe usínalo.

Existují důkazy, které naznačují, že tento druh kulturního poznávání je vše, co potřebujeme k tomu, aby byly vůně nebo esenciální oleje účinné. Jinými slovy, nemusí to být nutně esenciální olej, který přináší požadovaný účinek, ale naše vlastní očekávání spojované s esenciálním olejem.

Neil vysvětluje: „Pokud předložíte lidem stejný pach a nazvete jej buď „sýr“, nebo „tělesný zápach“, jejich psychologická reakce na stejný pach se bude lišit. Také mozek se mění. Je to, jako kdyby štítek, který něčemu přiřadíte, změnil způsob, jakým mozek tento konkrétní pach zpracovává.

„Ještě zajímavější je, že mozek také reaguje způsobem, který je v souladu s daným štítkem. Pokud si tedy myslíte, že je onen zápach nepříjemný, pak se aktivuje ta část mozku, která odpovídá za nepříjemné pocity. Je to, jako kdyby mozek zpracoval tento pach jako nepříjemný podnět a tyto části mozku se aktivují.“

Vůně methylsalicylát, známá také jako libavka, je dalším, trochu méně pronikavým příkladem. Ve Spojeném království se v šedesátých letech používala v medikamentech, zatímco v Americe se přidává do mátových bonbonů. Když se zeptáte Brita, jak by ohodnotil vůni libavky z hlediska příjemnosti, dá jí nízké skóre, zatímco když se zeptáte Američana, bude ji hodnotit celkem vysoko. To dokazuje, jak jsou pro vnímání vůně důležité kulturní výchova, očekávání jednotlivce a související asociace.

Na rozdíl od ostatních smyslů je klíčová reakce na vůni emocionální. Neil vysvětluje, že to může být proto, že než se čichová informace dostane do mozku, neprochází stejnými senzory, jako tomu je u ostatních smyslů, což z něj dělá emocionální, primární smysl.

Dalším důvodem, který uvádí, je, že máme pro popisování vůní výrazně chudší slovník. Tvrdí, že: „Hlavní psychologickou reakci na vůni je „líbí se“ nebo „nelíbí se“. Není to nic jiného. Když se podíváte na nějakou věc, okamžitě pochopíte, jestli jsou to dveře nebo taška. Jako první nemyslíte na to, jestli s vám líbí nebo ne.

„U vůní to tak ovšem je. Pro vůni nemáme výrazivo, protože se jedná o chemii. Nepřemýšlíme nad vůněmi tak, že „Ach ta vůně hexanolu odpoledne byla úžasná“. Prostě řekneme „Líbí se mi vůně čerstvě posečené trávy.“ Protože máme poměrně málo výrazů pro pojmenovávání vůní a pachů, je naše okamžitá reakce na ně emocionální.“

Se všemi těmito faktory, které je třeba brát v úvahu, snadno vidíme, proč je obtížné říci, co je pravým důvodem toho, že se díky esenciálním olejům cítíte dobře. Je to psychologický efekt, fyziologický, placebo nebo kombinace všeho dohromady? Dokud to však někdo nevyřeší, stačí jen, že nám přináší dobrý pocit. Koneckonců, zkušenost – empirie, je typ vědy a staletí bezpečného a trvalého používání se zdají být dobrým důvodem k tomu, abychom věřili v sílu esenciálních olejů, a to i přesto, že je trochu obtížnější dobrat se k přesným skutečnostem.

Komentáře (0)
0 Komentáře